Úvod
15. února 2011 v 21:46 | astina
|
Čertův ďáblík a vílí kráska
Děj: O životě s kočičími drahoušky...
Doba: současnost
Délka: neodhadnutelná
Stav: nekonečné, pravděpodobně fotopříběh
Upozornění: popisuje skutečné události
Věnování: všem, kdo je mají rádi
Půlroční ticho
13. února 2011 v 17:28 | astina
|
Oznámení
Taky jste si všimli, že tu bylo půl roku naprosté ticho po pěšině? Já teda jo... Ale nějak ani nevím, jestli mi to vadí nebo ne. Teda určitě vím, že mi vadí ta reklama pod nejnovějším článkem, kdyby byla na konci, bylo by mi to milejší, ale co nadělám. Taky jsem si právě teď všimla, že ten blog tak nějak "funguje" už dva a půl roku, a to mě docela překvapuje. Přece jen - znám se :-D
19. červenec
8. srpna 2010 v 21:20 | astina
Abychom si dobře rozumněli - ta pauza přijde, ale až od té chvíle, kdy dneska přestanu přidávat, což se mimochodem stává právě teď :-D
18. červenec
8. srpna 2010 v 21:09 | astina
|
Z chorvatského deníčku
Než si někdo začne stěžovat na díru mezi vloženými články - já nic neslibovala! :-D A teď nějaká taky bude, mizím do ráje :)
17. červenec 2010
27. července 2010 v 1:05 | astina
|
Z chorvatského deníčku
(Na úplný začátek bych měla dodat, že se původní autorce jaksi v první části vypařilo z hlavy, že jeden řidičů autobusu měl úžasný noční úbor, kterým rozesmál celý autobus a ve kterém se pro jistotu šel schovat před hraniční kontrolou. Noční košile s obrázkem Pata a Mata byla skvělá, ovšem ještě nezapomenutelnější byla čepička na spaní ve stylu Křemílka, to zkrátka nešlo se nesmát :-))
16. červenec 2010
25. července 2010 v 20:58 | astina
|
Z chorvatského deníčku
Někteří si možná pamatují na Chorvatský deníček z loňského roku. Letos jsme se do Primoštenu vydali znovu, jen v obmněněné sestavě, díky čemuž jsem tento rok nemusela deníček psát. Psala ho místo mě Polgara. Byla jsem ráda, že to tentokrát není na mě, ovšem když jsem dnes četla jeho první část, nedalo mi to, a tak jsem s laskavým souhlasem autorky a žádostí o zveřejnění na blogu i zde, připojila své komentářem (kurzíva v závorce).
Pozdrav ze záhrobí
30. dubna 2010 v 2:01 | astina
|
Oznámení
Už je tomu nějaký ten pátek, co jsem přestěhovala blog na jinou adresu, a to s jasným účelem psát zejména 2 povídky a nějakou poezii. Bohužel, čas ukázal, že to byl marný pokus. Pravděpodobně tu nyní zhmotním cizí myšlenku, která ovšem platí přesně pro tento můj případ. Psát jsem začala v depresích, nejlépe se mi psalo taktéž v dobách, kdy mi bylo mizerně, byla jsem rozhozená nebo jinak, většinou negativně ovlivněná. Pravda, některé věci co jsem napsala, vznikly i za lepších okolností, ale zejména v momentech, kdy jsem chtěla někomu udělat radost, potěšit. Cítím, jako by psaní zaplňovalo nějakou díru v pocitech, myšlenkách, jako by nějak povznášelo mou duši do spokojenějších poloh a pomáhalo v oněch dobách najít alespoň na chvíli něco z toho, co mi chybělo, určitou spokojenost a zahánělo pocity marnosti mé existence. Přestože jsem v posledních měsících chtěla něco napsat, stále méně se mi chtělo (tenhle článek jsem chtěla napsat už měsíc),skoro vůbec jsem se nepřihlašovala či vůbec chodila na blog, nebaví mě už ani číst jiné (až na pár výjimek).
Proč? Poprvé v životě si nepřipadám prázdně a zbytečně. Teď se asi musím omluvit davu, co se určitě ohrazuje, že jsem nikdy nebyla zbytečná. Zajisté máte pravdu, jenže teď je to neustálý a trvalý stav, před časem jsem tyhle pocity zažívala jen když se mi povedlo někomu pomoci. Poprvé v životě jsem šťastná a spokojená, ne nárazově, ale trvale. Konečně vím, co chci a mám i jistou šanci toho třeba dosáhnout, tak ji nechci propást.
Pro tuhle chvíli končím s psaním, což ovšem neznamená, že se k němu někdy nevrátím nebo něco nenapíšu, i když raději bych si potřebu psát nebo vypisovat se odpustila. Blog - tedy tenhle, novou adresu jsem zase zrušila - pravděpodobně nechám tak, jak je a třeba občas i něco přidám, ale nepatří to k mým prioritám, ty jsou nyní někde zcela jinde...
Kapitola 2 - Věci zaspané
30. dubna 2010 v 1:49 | astina
|
Odkaz Godrika Nebelvíra
Nejen další kapitola, ale i delší kapitola, která i nastiňuje, kudy tudy by se mohl ubírat styl její psaní (třeba v něm někdo něco pozná).
Kapitola 1 - Věci viděné
30. dubna 2010 v 1:48 | astina
|
Odkaz Godrika Nebelvíra
Tuto kapitolu věnuji Kaitlin, která se skutečně překonala jak přečtením, tak ještě více uveřejněním reakce na můj poslední příspěvek, a dále i proto, že nyní konečně chápu jinou autorku, která je také vystavena Kaitlininu takřka neustálému tlaku na zveřejnění další kapitoly.
Prolog
30. dubna 2010 v 1:47 | astina
|
Odkaz Godrika Nebelvíra
Přeji pěkné počtení a prosím, nezapomeňte na komentáře :)
